Dnešní článek píšu částečně za účelem edukace, částečně kvůli frustraci z toho, jak pracují někteří poradci a částečně díky pobavení kvůli chování státu.
ČNB poměrně striktně trvá na tom, aby s v rámci finančního trhu pojmy spoření a investice odlišovaly. Je to z důvodu ochrany spotřebitele. Obě slova jsou spojena s odkládáním volných finančních prostředků za účelem zisku.
Spoření je spojeno s garantovanou návratností vloženého kapitálu. Je tedy (alespoň zdánlivě) bezpečnější. Typicky se využívají produkty jako spořící účet, stavební spoření, penzijní připojištění či třeba termínovaný vklad. Kvůli nižšímu riziku přináší spoření typicky nižší výnosy a je stabilnější.
Naopak u investování vám nikdo návratnost vložených peněz negarantuje. A pokud garantuje, tak to není pravda aneb 100% garance neexistuje. Hodnota investice na rozdíl od spoření v čase kolísá. Investovat lze do mnoha aktiv, typicky se však využívají např. akcie, dluhopisy, podílové fondy, drahé kovy, nemovitosti apod. Kvůli vyššímu riziku přináší investování typicky vyšší výnosy a není tak stabilní.
Čeho využít a na co si dát pozor?
To, zda využít spoření či investování by mělo být podloženo finančním plánem. Pozor je třeba si dát na zdánlivé bezpečí spoření. Zejména na středně a dlouhodobé cíle je totiž spoření většinou nevhodné (nebezpečné) a to kvůli inflaci. Dobře zvolená investice by měla dlouhodobě inflaci porážet, naopak spořící produkty proti inflaci efektivně bojovat nedokáží. Naopak je hloupost používat čistě investiční produkty v rámci krátkodobé rezervy a pro krátkodobé cíle. Touto problematikou jsem se již zabýval jak ve článku Nejbezpečnější investice, tak Kyblíkové portfolio.
Článkem chci varovat před nekalými praktikami některých finanční poradců a společností. Investování určitě není špatné, ba naopak. Mělo by ale odpovídat cílům a určitě by se nemělo zaměňovat se spořením. Neexistuje nic jako spoření do zlata či spoření prostřednictvím podílových fondů. Obě aktiva mohou kolísat a je třeba chápat, jak se chovají a jaká skýtají rizika – naprosto odlišná od spořících produktů.
Státní zmatek
Ze strany státu mě baví rozhodnutí o pojmenování Doplňkového penzijního spoření (DPS). To nahrazuje původní Penzijní připojištění (PP), jehož název zákonodárci rovněž nedomysleli. Oba produkty slouží pro zajištění se na stáří, tedy vytvoření dostatečné rezervy pro financování života v důchodu/rentě. Kde je chyba? PP není pojištění (ani připojištění), jedná se o spoření. Definice pojištění je naprosto odlišná a produkt ji určitě nesplňuje. Konstrukce produktu neumožňuje penzijním společnostem investovat příliš odvážně a klientům musí garantovat návratnost vložených prostředků. Jde tedy o spoření, které, jak již víme, na dlouhém horizontu inflaci prakticky nikdy neporazí.
DPS má většinou čtyři možné strategie. Penzijní společnosti mají nadále povinnost nabízet garantovanou strategii (Povinně konzervativní účastnický fond), tedy spoření. Avšak v rámci DPS již není tolik omezeno, do čeho investovat.
Jsou tedy obvykle nabízeny tři další možnosti:
- Konzervativní/Peněžní
- Vyvážená/Smíšená/Dluhopisová
- Dynamická/Akciová
Konkrétní pojmenování závisí na dané společnosti, ale všechny strategie mají jedno společné – v žádném případě se nejedná o spoření, nýbrž o investici. Hodnota investovaných prostředků jednoznačně může kolísat a stát, potažmo penzijní společnosti se tak dopouští „nekalé“ praktiky, kdy je povoleno inzerovat investice jako spoření.
Jde vám z těch rozdílů a zmatků hlava kolem? Ozvěte se mi, zkusím vám to vysvětlit lépe a po posouzení vaší situace doporučím, zda zvolit spoření, investice, či jejich kombinaci.
