Lidé si myslí, že vlastní finance spravují dobře, mají pocit bezpečí. Vlastní nějaké finanční produkty a tím to pro ně v hlavě končí. Mají životní pojistku. Mají penzijko. Mají nějaký fond. Mají investiční byt. A tím získají pocit, že už mají vše vyřešeno.
Za mě je to jedna z nejčastějších chyb v osobních financích. Člověk má pocit, že přece něco dělá a že už to nemusí dál moc řešit. Avšak lidé si pletou pocit bezpečí se skutečným bezpečím.
Nejčastější omyly, které vám dávají falešný pocit klidu
Životní pojištění: Kryjete ztrátu příjmu, nebo jen zlomenou ruku?
Hodně dobře je to vidět u pojištění. Klient má životní pojistku, platí ji roky a je v klidu. Když se navíc z té smlouvy už někdy plnila nějaká menší věc (klasicky bolestné za zlomenou ruku), ten klid je ještě větší. Jenže když se na tu smlouvu pak podíváme pořádně, najednou zjistíme, že tam často chybí to hlavní. Invalidita či smrt, zkrátka ochrana příjmu rodiny při opravdu velkém průšvihu. Místo toho tam bývají hlavně menší rizika, která sice člověk vidí a vnímá, ale pro mnoho klientů jsou úplně zbytečná. Takoví klienti si nekoupili skutečné bezpečí (řešení situace). Koupili si hlavně pocit, že toto už mají vyřešené.
Spoření na penzi a investice: Pár tisíc měsíčně rentu nezajistí
Podobné je to u investic. Spousta lidí si poctivě posílá tisícovku nebo dvě měsíčně do penzijka, něco přihodí zaměstnavatel a v hlavě se usadí pocit, že pro budoucnost už něco dělají. Snaha se cení a určitě je to lepší než nedělat nic. Jenže když pak vedle současného řešení postavíme jejich představu o rentě, že chtějí dát něco dětem atd., často zjistíme, že to nestačí ani omylem.
Garantované fondy: Drahá jistota, kterou nepozorovaně požírá inflace
To samé vídám např. u různých garantovaných fondů. Klient má klid, protože má pocit, že o peníze nepřijde. Jenže když se začneme bavit o nákladech, inflaci, výnosu a konkrétním cíli, najednou zjistíme, že současné řešení nedává vůbec smysl. Je to drahé a často to chrání hlavně jeho emoci. A klient to má jen proto, že někdo zabrnkal na správnou strunu a produkt mu prodal.
Investiční nemovitosti: Hmatatelná cihla skrývá neviditelná rizika
A nechci zůstat jen u produktů. Dost podobně se podle mě lidé dívají třeba i na investiční nemovitosti. Druhý byt zní bezpečně, cihla je přece hmatatelná. Jenže to ještě neznamená, že je to automaticky dobré řešení. Lidé často podcení koncentraci rizika, budoucí opravy, výpadky nájmu, právní komplikace nebo prostě to, že velkou část majetku nalijí do jedné věci, která se těžko dělí na menší části.
Kvalitní finanční plán nestojí na emocích
Neříkám tím, že emoce do financí nepatří. Patří a je normální chtít klid – ostatně to klienti zmiňují často. Jen je podle mě nebezpečné stavět finanční plán hlavně podle toho, z čeho mám dobrý pocit. Protože pak si člověk koupí uklidnění na dnešek, ale slabé řešení na dalších deset nebo dvacet let.
Finanční trh tomu někdy jde bohužel dost naproti. Pocit bezpečí se prodává skvěle. Prodává se lépe než poctivá věta, že každé řešení má svoje limity, že některé cíle bez většího rizika prostě nesplníte a že mít něco ještě neznamená mít to dobře.
Zeptejte se sami sebe: Co můj produkt reálně řeší?
Za mě je tedy dobré ptát se u financí méně na to, jestli z něčeho mám dobrý pocit, a víc na to, co to reálně řeší. Jaké riziko to kryje. Jaký cíl to plní. Co se stane ve chvíli, kdy přijde opravdu nepříjemná situace. A jestli to obstojí i tehdy, když přestanu poslouchat marketing a začnu se dívat na čísla a souvislosti.
Protože ne všechno, z čeho máte pocit klidu, je pro vás skutečně bezpečné. A ve financích bývá ten rozdíl někdy dost drahý.
