Disclaimer: následující řádky v žádném případě nepředstavují dostatečně komplexní návod, podle kterého by se mělo nastavit případné pojištění invalidity. Téma je totiž zkrátka příliš obsáhlé, o čemž svědčí např. Metodika pojištění osob od EFPA. Tento článek slouží jako ukázka toho, jak nad tím s klienty uvažuji a co všechno se bere při sestavování finančního plánu v úvahu.
Na úvod ještě podotýkám, že ač budu místy mluvit o pojištění, k potřebě se pojistit nemusí vůbec dojít. Vše závisí na vašem majetku, pasivních příjmech, rodině a mnoha dalších faktorech, kterým se budu věnovat třeba někdy jindy. Teď už se pojďme podívat, na jaké výdaje je třeba u invalidity myslet. Jinými slovy, jak spočítat, kolik majetku budete u jednotlivých stupňů invalidity potřebovat.
Cashflow
Výpadek cashflow dost často tvoří tu hlavní část potřebných peněz. S klienty řešíme, jaké zhruba budou mít po tragédii příjmy a jaké budou zhruba výdaje. Typicky platí, že příjmy klesají (invalidní důchod příjmy ze zaměstnání nenahradí) a naopak výdaje dost často rostou. Sice ušetříte za dovolenou, ale daleko více zaplatíte za léky či odlehčovací službu.
U příjmů bývá odhad jednodušší. Existují statistiky, s kolika procenty zbytkového příjmu lze cca u jednotlivých stupňů invalidity pracovat.
Pro výpočet výdajů volím obvykle 2 metody:
- Ideální je myslím udělat nový rozpočet, podle kterého se pojede při tragédii. Tzn. zhruba se u jednotlivých položek (jídlo, hypotéka, dovolené, koníčky) určí, zda jsou (ne)zbytné a nakolik je zajišťovat.
- Méně přesné je ponížit standardní výdaje o určité procento. Tedy klienti vědí, že by se chtěli případně uskromnit, ale již nevědí, kde by to bylo.
Zjištěné výdaje následně násobím koeficientem zvýšení, abych bylo počítáno s vícenáklady, které ve standardním rozpočtu nejsou – léky, rehabilitace, extra pečovatelka atd.)
Cashflow by mělo být zajištěno až do startu finanční nezávislosti tak, aby peníze nikdy nedošly.
Jednorázové výdaje
Pro jednorázové výdaje už není výpočet tak „exaktní“ jako u cashflow. Je ale pravděpodobné, že při počátku invalidity člověk potřebuje peníze na určité jednorázové výdaje. Může se jednat o úpravu bydlení, nákup speciálních pomůcek či doplatek za lázně. Tyto výdaje nebývají závratné, ale stále se mohou pohybovat ve statisících.
Výdaje na cíle
Výdaje na cíle je položka, jež se u klientů extrémně liší. Vždy společně diskutujeme, které cíle si chtějí splnit i v případě velké tragédie (což invalidita je). Bavíme se o tom, jak je ten který cíl důležitý a na kolik % má být splněn za všech okolností.
Řešíme, zda i při invaliditě budou chtít:
- Výměnu vozidel, tak jako byla původně
- Pořídit si vlastní bydlení
- Dát peníze dětem do startu života
- Apod.
Renta tvoří speciální kategorii výdajů, respektive cílů. U většiny lidí je to u invalidity cíl nezbytný, protože starobní důchod jim pravděpodobně nebude plně pokrývat zvýšené finanční nároky během období starobního důchodu. Pro toto období je tedy nutné ve finančním plánu vytvořit dostatečné dlouhodobé rezervy a mít možnost z nich čerpat rentu.
Další speciální kategorií výdajů jsou prostředky na případné doplacení úvěrů (nejčastěji hypotečního) v případě tragédie. Finančně nejlepší bývá u rozumně investujících lidí úvěr nedoplácet a pokračovat ve splácení, avšak emoce hrají v těchto situacích významnou roli a někteří klienti si přejí mít možnost úvěr splatit. Potom nepočítám se splátkami v rozpočtu, ale částka pro splacení je případně nachystána jednorázově, stejně jako na další cíle.
Způsob výpočtu
Jednotlivé kategorie výdajů se sečtou a vznikne celkový potřebný objem majetku. Ještě předtím je však nutné udělat jednu matematickou úpravu. U většiny výdajů se totiž pracuje s rentiérským způsobem vyplácení a počítá se se zhodnocením peněz. Pokud je chybějící cashflow na 20 let celkem 2 mil Kč, nemělo by smysl se pojistit na 2 miliony Kč, stačí totiž méně. Z vyplacených peněz od pojišťovny se bude ukrajovat jen postupně, přičemž další část peněz se může díky rozumně zvoleným investicím stále zhodnocovat. K výpočtu konkrétní sumy se využívá Čistá současná hodnota (NPV). To platí jak pro cashflow, tak pro cíle, včetně renty. Výjimku může tvořit jednorázové splacení úvěru, tam vždy potřebujeme tolik peněz, kolik aktuálně dlužíme.
V praxi se ještě řeší to, že potřeba majetku v čase spíše klesá. Jak stárneme, již nám do renty nezbývá tolik, tudíž kumulované výdaje by u tragédie nebyly tak velké. Rovněž splácíme úvěry. Proto se typicky používá klesajících pojistných částek, ale to už je na jiný článek.
Chcete si o výše uvedeném popovídat v rámci tvorby finančního plánu?