Proč jsem se rozhodl článek o dělení společných výdajů napsat:
Nedávno jsem s klienty řešil finanční plán a zarazilo mě jejich fungování v rámci rodinného rozpočtu. O nějakém dělení společných výdajů nemohla být řeč. Zatímco paní z mateřské platila většinu výdajů a v žádném případě jí nezbývalo na investování (chtěli jej řešit každý zvlášť), pán měl slušný výdělek a peněz přebytek, ať už na život či na jeho cíle. Řešil jsem s nimi otázku dělení výdajů a (snad) je přiměl jejich systém změnit, aby to bylo fér pro oba.
Udělal jsem dobře? Nevím. Způsobů, jak si nastavit dělení společných výdajů férově, je více. Zaleží samozřejmě na mnoha okolnostech – vážnost vztahu, vztah k penězům, ochota se tím zabývat atd.
Dle výdajů/random:
Na začátku vztahu mi přijde nejlepší společné výdaje dělit buď náhodně (jednou platíš Ty, pak zase já) či 50:50. Tzn. pokud útrata za večeři a kino byla dohromady 500 Kč, oba zaplatí 250 Kč.
Dle příjmu:
Jakmile spolu partneři začnou žít, dává mi největší smysl dělit výdaje na základě příjmu. Je potřeba zastávat filozofii „Každý toho děláme maximum a vyděláváme své udržitelné maximum“. Pakliže muž vydělává 50 000 Kč a žena 25 000 Kč (může to být i opačně, pozn. pro feministky), muž by měl platit 66 % z výdajů a žena 33 %. Nevýhoda tohoto přístupu je větší pracnost – jednou za čas by se měl poměr placení aktualizovat, ale osobně mi to za tu férovost stojí.
Nejférovější přístup:
O level výše je pak čistě společný účet, bez individuálních účtů každého partnera, tedy vše, co se vydělá, se dá na jednu hromadu a utratí se rovněž kolektivně. I takoví klienti mohou mít individuální cíle, často se pak peníze na tyto cíle dělí 50:50 – na rentu investují oba partneři 5 000 Kč měsíčně.
Dle oblastí:
Další možností je výdaje dělit na základě oblastí – já platím jídlo, benzín a zábavu, Ty bydlení. Bez propočtů to ale dopadne spíše jako náhodné dělení, alespoň dle mého názoru.
Jak to máte vy?
Komentáře
Filipe, děkuji že myslíš i na ženy. Chlap z úvodu článku mě hrozně rozčílil. Chlapi by měli myslet na to, že se vzdáváme ve chvíli mateřství příjmu v dané době, ale taky se vzdáváme kariéry na několik let v tom nejvíce produktivním věku. Zároveň i po návratu do práce to bývají ženy, kdo jsou doma s nemocnými dětmi a tyhle faktory se odráží ve mzdě po návratu do pracovního prostředí.
Za mě pokud se jedná pouze o partnery tak 50/50 a když o manžele/rodinu – pak by to měla být ta jedna hromada.
Byla bych velmi opatrná i v onom dělení dle oblastí. Pokud chlap v partnerském vztahu platí bydlení ve smyslu hypo a žena platí jídlo, drogerií apod. Tak chlap ve skutečnosti investuje zatímco žena platí režie.
Děkuju za komentář, Kačko. Naprosto souhlasím, proto jsem to napsal. Ženy to mají kvůli dětem v mnoha ohledech těžší a myslím, že zrovna finance jsou oblast, kde to jde nastavit férově pro všechny strany (narozdíl např. od kojení :D).
A to s hypotékou je dobrý point, ale co jsem se zajímal o nějaké rozsudky, tak když jsou partneři dlouhodobě spolu a rozejdou se, má snad žena nárok na část nemovitosti i když nejsou manželé. Ale je lepší to mít vše dohromady, jak píšeš, nebo mít alespoň nějakou smlouvu o tom, co se stane v případě rozchodu.