V tomto článku se chci věnovat různým přístupům k tomu, v jakém pořadí splácet špatné dluhy. Existují různá doporučení, přičemž některá sázejí spíše na psychologický aspekt, některá mají spíše racionální, matematický pohled.
Co je to špatný dluh
Tématu dobrých a špatných dluhů a obecně využití dluhů v životě se chci věnovat v samostatném článku. Cítím ale, že pro pokračování si bude třeba minimálně definovat, podle čeho se pozná „špatný“ dluh. Domnívám se, že špatný dluh je obecně takový, díky kterému nebohatnete ale naopak chudnete. Je to extrémně individuální, ale pokud vaše investice vydělávají bezpečně v dlouhodobém průměru více, než jaký je úrok na dluhu, jedná se o dobrý dluh. Pokud dluh tuto podmínku nesplňuje, je to špatný dluh. Jinými slovy pokud „investuji“ pouze přes spořící účet, kde je dlouhodobý úrok zhruba 2 %, bude pro mě špatný dluh i obyčejná hypotéka s průměrným úrokem 4 %. A měl bych se jí chtít co nejdříve zbavit (nebo se naučit rozumně investovat). Pokud jsem ale finančně gramotný a investuji dlouhodobě do akciového trhu, kde bude průměrný výnos 9 % p.a., teoreticky se mi může vyplatit i spotřebitelský úvěr s úrokem 8 %.
Kromě toho bude špatný dluh takový, který vám ukrajuje příliš z volného cashflow, bez ohledu na úrok. Pokud máte příjem 50 000 Kč a dáváte 25 000 Kč na hypotéku + splácíte 5 000 Kč kamarádovi, není to ideální situace. Zaprvé takový člověk není asi úplně v psychické pohodě, zadruhé těžko si takto bude budovat rezervy či třeba odkládat na jiné cíle.
Pro pořádek dodávám, že u dluhů je hlavní ukazatel nákladovosti roční procentuální sazba nákladů (RPSN), přičemž tento vzoreček je uveden v zákoně. Má daleko větší vypovídající hodnotu než jen úroková sazba, v článku však někdy tyto termíny zaměňuji.
Modelová situace
Abychom si přístupy mohli vysvětlit, představme si modelovou situaci:
Jste rozumná rodina ve středním věku. Jste finančně gramotní, přesto máte vlivem životních situací některé ne úplně dobré dluhy:
- Hypoteční úvěr – zůstatek 2 mil Kč, RPSN 4 % p.a. fixováno až do konce
- Spotřebitelský úvěr 1 – zůstatek 75 000 Kč, RPSN 6 % p.a.
- Spotřebitelský úvěr 2 – zůstatek 40 000 Kč, RPSN 10 % p.a.
- Spotřebitelský úvěr 3 – zůstatek 120 000 Kč, RPSN 12 % p.a.
Vaše investiční cíle jsou převážně dlouhodobé, máte vytvořenou dobrou krátkodobou rezervu, nyní dle finančního plánu investujete převážně dlouhodobě s průměrným dlouhodobým výnosem 8 % p.a. Nyní jste zdědili 100 000 Kč, co byste s nimi měli udělat? Splatit dluhy? Investovat? Půl na půl?
Nejprve bychom si pro tuto rodinu měli definovat dobrý a špatný dluh. Pokud jsou s tím psychicky OK, racionálně bych jim doporučil ponechat si hypoteční úvěr a nesplácet jej předčasně. S každým rokem úvěr vydělají, cizí peníze jsou pro ně levnější než jejich vlastní. Podobně u spotřebitelského úvěru 1, i když tam už je to více na hraně a bylo by potřeba se ubezpečit, že jejich investiční horizont je opravdu dlouhodobý. A ve výsledku těch 75 000 Kč neudělá tolik, ať už se splatí či ne. Budu tedy předpokládat, že pro klid duše se rozhodnou tento úvěr doplatit.
Přístup od nejmenšího k největšímu
Tento přístup sází hodně na emoční stránku. Pokud má člověk více různých dluhů, je pro něj určitě úlevné vidět, jak dluhy poměrně rychle mizí. Z tohoto důvodu se první splácí dluhy, na nichž je nejmenší zůstatek, bez ohledu na výši úroku. Osobně mi tento přístup není tolik sympatický, protože nebere ohled na úrokovou sazbu, mohu tedy ve výsledku utratit více peněz, protože pokud mám na úvěrech s vysokým zůstatkem vysoký úrok, budu na tom tratit více peněz.
Z pohledu naší modelové rodiny by se z nyní dostupných 100 000 Kč nejprve zaplatil Spotřebitelský úvěr č. 2. Zůstalo by i na částečné splacení Spotřebitelského úvěru 1. Ten by se pak doplácel z případných dalších přebytků a také z peněz ušetřených na splátce úvěru č. 1, kterou už nemusím platit. Na konec zůstane Spotřebitelský úvěr č. 3, ač má nejvyšší úrok a rodina na něm tak tratí nejvíce. S tímto přístupem se ale rodina zbaví 1 celého dluhu a jednoho z části. Pokud by se postupovalo od nejdražšího, nesplatí se ani jeden celý úvěr.
Přístup od nejdražšího k nejlevnějšímu
Čím vyšší RPSN, tím více se každý měsíc platí na úrocích a tím více se prodělává. Čím déle se bude platit, tím více se prodělá. Z tohoto principu vychází přístup, který doporučuje splácet dluhy na základě RPSN, od toho s nejvyšším po ten nejlevnější.
Výhodou tohoto přístupu je, že ztratíme méně peněz na úrocích. Nevýhody jsou spíše psychologické, kdy zvlášť pakliže jsou dluhy větší, může dojít ke ztrátě motivace něco předčasně splácet. Protože počet dluhů nebude opticky tolik ubývat, člověku psychologicky nepomohou ušetřené peníze za splátky úvěru a může mít pocit, že se nikam neposouvá.
Vidět to můžeme na modelovém příkladu. Když 100 000 Kč použijeme na předčasnou splátku Spotřebitelského úvěru č. 3, stále to nebude stačit a může trvat ještě nějaký čas, než úvěr doplatíme. Zároveň jsme ale v dlouhodobém horizontu ušetřili nejvíce, protože tento úvěr byl nejdražší. Dále by se splácel SÚ č. 2 a pak SÚ č. 1.
Konsolidace
Další možností může být samozřejmě konsolidace úvěrů. Jedná se v podstatě o sloučení několika různých úvěrů do jednoho. Toto můžete udělat i pokud máte úvěry od různých poskytovatelů. Cílem je, aby měl výsledný úvěr výhodnější parametry než kombinace původních úvěrů. Častým cílem je vyjednat nižší výsledné RPSN.
Jaký přístup je blízký vám? Sázíte spíše na psychologii či na matematiku?
