Investiční pravidlo 4 %

Co to je, kde se vzalo a funguje opravdu? Jaké jsou jeho problémy?

Investiční pravidlo 4 % pochází ze studia Williama Bengena z roku 1994. Ten analyzoval historické výnosy trhu a běžné scénáře důchodu (renty), aby určil, kolik procent lze z investic odebírat, aby peníze vydržely dostatečně dlouho.

Bengen uvažoval, že renta by měla vydržet alespoň 30 let. To je samozřejmě individuální, je třeba kalkulovat s průměrným věkem dožití + raději přidat nějakou rezervu. Při výpočtech uvažoval historická data z amerického akciového a dluhopisového trhu, přičemž jeho modelové rentiérské portfolio bylo složeno z 50 % z akcií a z 50 % z dluhopisů. Ve statistice je často používaná 95% hladina pravděpodobnosti, tu si zvolil i Bengen. Nebudu vás napínat, vyšlo mu, že z portfolia lze v prvních letech odebírat 4 % jeho hodnoty, přičemž investice vydrží s vysokou pravděpodobností 30 let. Respektive na dřívějších datech by vydržela.

Test funkčnosti

Pojďme si vyzkoušet, zda lze pravidlo stále aplikovat v praxi. Osvědčilo se i v posledních letech? Předně musím podotknout, že používám lehce jiné složení rentiérského portfolia, než uvažoval autor původní studie. Následuji doporučení investičních expertů a přidávám do vyváženého portfolia více hotovosti. Ubírám trochu na akciích a dluhopisech. Nemyslím si totiž, že by portfolio 50:50 bylo na rentu ideální, ale to je téma na jiný článek.

Mám kalkulačku, která dovede zobrazit, jak se reálně (po zahrnutí inflace) daná investice chovala na 30letých obdobích za posledních více než 100 let a to vždy po měsíci. Tj. např. kdybyste rentu začali čerpat v březnu 1953 a skončili v březnu 1983. I inflace odpovídá skutečnosti.

Musím říci, že pravidlo 4 % obstálo. Zajímala mě vždy konečná hodnota investice po 30 letech. Kdybychom z milionu Kč vybírali 3 333 Kč měsíčně (=40 000 Kč ročně = 4 %), zůstatek u 5% percentilu by byl 62 815 Kč. Pro ty z vás, kteří si potřebují osvěžit statistiku to znamená, že 95 % pozorování (historických 30letých obdobích) dopadlo lépe a pouze 5 % hůře. Kdybyste začali pobírat rentu v únoru roku 1968 a skončili za 30 let, ještě vám 62 815 Kč zůstane. V 95 % období vám zůstalo více. Při průměru byl dokonce zůstatek 4 208 728 Kč, tj. z 1 mil Kč máte za 30 let najednou 4 mil Kč a to jste z něj už 1,2 mil Kč odebrali.

Pro fajnšmekry – percentil 25 % byl 1,7 mil, percentil 75 % pak 5,8 mil Kč. Minimum minus 1,6 mil Kč, tj. peníze by na 30 let zdaleka nestačily (start renty hezky po černém pátku v roce 1929). Naopak maximum nastalo v červenci 1932 – pak byste po 30 letech měli 17 020 800 Kč. Z toho by šlo bezpečně dalších 30 let čerpat cca 68 000 Kč, no neberte to. Medián 4 210 834 Kč (prosinec 1992).

Rozšíření a zjednodušení pravidla

Pracovat s 95 % pravděpodobností je samozřejmě ideální a vítané. Ještě lepší je pracovat s nekonečnou rentou, tedy portfoliem, ze kterého vybíráte méně, než stihne vydělat. Potřebná částka nebývá o moc vyšší, v praxi se pracuje s pravidlem 3 % výběru. To by stačilo i takřka v 1 % nejhorších případů. Pokud někdo chce mít takřka absolutní jistotu, může použít pravidlo 2,5 %, to by ho pak nerozházela ani renta na samém počátku velké hospodářské krize v roce 1929.

Výše uvedený odstavec má jeden háček. Pokud ho začnu aplikovat a s tímto pravidlem počítat, většině klientů přestanou finanční plány vycházet. Pokud bychom z jednoho milionu Kč měli vybírat jen 30 000 Kč ročně (2 500 Kč měsíčně), na rentu 25 000 Kč (což je takový průměr) by bylo potřeba 10 mil Kč. Někteří klienti na to samozřejmě dosáhnou, pro některé je to však nedosažitelné. A ač mi renta přijde extrémně důležitá, pro klienty je zkrátka demotivující vidět, že si cíl splní např. jen na 40 %. Což ve výsledku může znamenat velmi slušnou rentu a při průměrném období dokonce ještě lepší, než ta 4 % ročně.

V praxi se proto většinou spokojím s tím, že chci, aby dané procento výběru stačilo v 75 % případů. Což bývá tak 5,5 %, ale číslo se liší pro každého klienta na základě různých proměnných. V plánu už tak počítám rezervy na jiných místech (horší než průměrné zhodnocení, doba dožití, rozpočet atd.), proto mi percentil 95 % přijde přehnaný.

Úžasnou modifikací pravidla je pak používání dynamických výběrů. To znamená, že když bude špatná doba na výběr, snížím si rentu např. o max 2,5 %. A pokud bude extrémně dobrá doba, nebudu si ji zvyšovat příliš, ale jen např. o 5 %. Díky tomu trochu časuji výběr s ohledem na situaci na trzích. Jen proto, že si takto každý rok stanovím strop a dno, umožní mi to vybírat o cca 25 % více po stejně dlouhou dobu! Není ta matematika skvělá?

Picture of Ing. Filip Horák, PFP

Ing. Filip Horák, PFP

Vzdělávám své klienty. Článek po článku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


další články

Related Posts

Jak poznat špatného finančního poradce?

7 znamení, že je čas utéct.

Stanovení pojistné částky domácnosti

Jak se nedopustit typických chyb.