Několik let zpět jsem řešil investice s jednou klientkou. Byla to chytrá paní, ale když nám z tehdy jednoduchého finančního plánu vyšla potřeba pojistit si dům, ve kterém žila, byla neoblomná. Já jí spočítal, že dům by měl být pojištěný na 7 mil Kč. Takové pojištění by ročně stálo 5 000 Kč i s odpovědností. Ona ale na svojí takřka 20 let staré smlouvě platila 900 Kč a v žádném případě to nechtěla měnit, ač byl dům krytý jen na 2 mil Kč.
Definice
V úvodu jsem na příkladu z praxe popsal typické podpojištění. Čísla jsem si lehce vymyslel, ale princip zůstává. Podpojištění je definováno přímo v zákoně (NOZ, § 2854) a je ten je za mě tak důležitý, že se vyplatí jeho znění chápat:
Je-li pojistná částka v době pojistné události nižší než pojistná hodnota pojištěného majetku, sníží pojistitel pojistné plnění ve stejném poměru, v jakém je výše pojistné částky ke skutečné výši pojistné hodnoty pojištěného majetku; to neplatí, ujednají-li strany, že pojistné plnění sníženo nebude.
Co nám chtějí zákonodárci říci? Pojďme si ten příklad z praxe rozvést. Kdyby měla klientka smůlu a stala se jí pojistná událost, jak by to vypadalo?
Bavme se o tom, že přijde vichřice a silně poškodí střechu a naruší i část zdí v horním patře domu. Škoda za 3 miliony Kč. Čekáte, že klientka je pojištěna na 2 mil Kč, takže 2 zaplatí pojišťovna a 1 jeden klientka doplatí ze svého? Zákon říká něco jiného. Pojistná částka zde byla nižší než hodnota majetku. Tudíž pojišťovna má právo snížit plnění ve stejném poměru, v jakém byl dům podpojištěn. Zde měl být pojištěn na 7 mil Kč. Byl na 2. Tudíž klientka dostane pouze 2/7 = 29 %. Zde se liší přístup pojišťoven. Některá by počítala 29 % ze škody (max do výše pojistné částky) = 0,293 = klientka by dostala 870 000 Kč, při vyšší škodě max 2 mil Kč. To by byl ten více proklientský přístup. Kdyby chtěla být pojišťovna striktnější (a ze zákona může), bylo by pojistné plnění 29 % z pojistné částky = 0,290,2 = klientka by dostala 580 000 Kč. Tak jako tak chybí najednou přes 2 mil Kč. A to jsem schválně zvolil mírnější případ. Při totální škodě 7 mil Kč (požár, záplavy) by místo potřebných 7 mil Kč dostala klientka u mírnější pojišťovny 2 mil Kč, u přísnější pojišťovny 580 000 Kč. Chybělo by 6,4 mil Kč…
Proč se to děje a jak se bránit
Mnoho lidí má pojišťovny za „zloděje“ či „šmejdy“. Uplatnění podpojištění není ale nic neférového, ba naopak. Vychází ze zákona a tam se tento termín dostal z nějakého důvodu.
Když zůstanu u příkladu domu, velké škody se dějí jen zřídka. Typické je, že vám tu odletí pár tašek, tu je zaplavený sklep, pak třeba shoří část kuchyně. Škody v řádu desetitisíců či statisíců jsou daleko pravděpodobnější než škody v milionech korun. A dle toho taky pojišťovna počítá cenu. Kdyby podpojištění neexistovalo, kdejaký „vykuk“ by si mohl říci, že chce na pojištění ušetřit, pojistí si auto např. jen na 500 000 (místo 1 mil) Kč a bude doufat, že se mu nestane větší škoda. Pokud by to ale takto praktikovalo více lidí, pojišťovny by se dostávaly do potíží, protože cena pojištění s tímto mechanismem nepočítá. Férové je platit pojistné, které odpovídá hodnotě dané věci. Proto je za takové chování možný trest v podobě uplatnění podpojištění.
Obrana proti podpojištění je úplně primitivní. Mějte svůj majetek pojištěný na správnou hodnotu. Týká se to nemovitostí, vozidel či třeba různých speciálních věcí (hudební nástroje atd.). Je vhodné pojistné částky pravidelně aktualizovat a přidávat k reálné hodnotě menší rezervu, ať nemusíte řešit krátkodobé výkyvy cen. Pozor, s rezervou to nepřežeňte, jinak můžete být přepojištěni. To je opačný termín, opět relativně logický. Nemůžete si pojistit byt v hodnotě 3 mil Kč na 20 mil Kč a po jeho zničení čekat, že vám někdo oněch 20 mil Kč vyplatí. Dostanete pouze 3 mil Kč. Můžeme diskutovat, jak moc férové je, že odpovědnost za stanovení pojistné částky přenáší pojišťovny na klienty. Ale je to zkrátka a dobře skutečnost a je třeba se dle toho chovat.
Je váš majetek chráněn dobře?
