Časování investice je snaha předpovědět, kdy je ten správný okamžik k nákupu (či prodeji) cenných papírů. Na papíře to vypadá logicky – je přece ideální nakoupit při propadu (=ve slevě) a prodat na vrcholu. Problém je, že ani velmi zkušení ekonomové nedokáží spolehlivě předpovídat budoucí vývoj trhu. Občas prostě přijde ona pověstná černá labuť (Covid, válka na Ukrajině) a do všech prognóz hodí vidle. Navíc časování je mezi laiky často přeceňováno.
Častokrát jsem od klientů (hlavně těch nových) slyšel otázky typu:
- Opravdu mám těch 500 000 Kč investovat už nyní? V novinách psali, že přijde krize, nebylo by lepší investice odložit?
- Není už na investování pozdě? Ekonomika teď hodně rostla, bude to vydělávat pořád?
- Mám pokračovat s pravidelností investice, když je krize?
Proč nečasovat investice
Pravda je taková, že na načasování zase tolik nezáleží. Daleko důležitější je správné naplánování cílů a výběr odpovídající alokace (akcie, dluhopisy, nemovitosti atd.) Rovněž je důležitější diverzifikace – rozložení rizika mezi více firem, regionů, měn atd. A i kdyby bylo časování důležité, je nemožné, jak píšu výše.
S časováním se pojí několik dalších problémů:
- Statisticky neuspějete – průměrný akciový investor je dlouhodobě porážen trhem jako celkem, protože se nechává ovládat emocemi
- Musíte správně předpovědět nejen kdy koupit, ale také kdy prodat – povede se vám obojí?
- U některých obchodníků platíte transakční poplatky. Častějším obchodováním budou tyto vyšší. Pak je tu také daňová otázka a 3letý časový test.
- Trh se řídí emocemi – může mít sebelepší čísla a analýzy, ale neexistuje vzorec na popsání emocí. A přesně těmi se trhy řídí. Když vypukne panika, lidé prodávají, byť to v tu chvíli není rozumné.
- Obíráte se o zisky – asi nejdůležitější bod. Pokud čekáte několik let na tu velkou krizi, díky které nakoupíte ve slevě, zjistíte, že jste ztratili např. 50 % výnosů. Krize přišla, ale akciový trh se propadl jen o 20 %. Nebylo lepší nastoupit na začátku? Navíc je tu efekt složeného úročení a dividend.
A další…
Co z mého pohledu dává smysl?
A jak tedy při investování co nejlépe rozložit platby? V případě pravidelné investice je to naprosto jednoduché a geniálně „blbuvzdorné“. Nejjednodušší je nastavit si trvalý příkaz na předem určenou částku. Např. 15 000 Kč měsíčně. A tu posílat, ať se děje na trhu cokoliv. Nejlépe dle finančního plánu, ten by měl zohledňovat cíle, možnosti z hlediska rozpočtu aj. Tato strategie se jmenuje Dollar- Cost Averaging, asi nejlegendárnější investor Warren Buffett „obyčejné lidi“ ji pro „obyčejné“ lidí dlouhodobě doporučuje. Velká výhoda je, že se o nic nemusíte starat, neřídíte se emocemi. Zároveň obrovské kouzlo strategie je, že automaticky nakupujete výhodně. Když je krize, nakoupí se za stejných 15 000 Kč více akcií (dluhopisů atd.), protože jejich cena klesla = jsou ve slevě. Naopak když jsou akcie předražené, nakoupíte jich za stejnou částku méně. Obdobně to funguje při pravidelném výběru – např. při rentě či placení školného z portfolia.
Co když ale máte najednou milion Kč a ten chcete zainvestovat? U jednorázové investice je to o něco složitější. Názory na to, zda a jak ji rozkládat se různí, ale obecně se odborníci shodnou. Od určité částky je doporučeno jednorázovou investici rozložit na více plateb v určitém časovém horizontu, pokud budou peníze zainvestovány dlouhodobě (převážně akcie). Částka, od jaké je třeba toto dělat, se různí. Pokud máte v portfoliu 10 000 000 Kč a z dědictví jste dostali 100 000 Kč, nemá cenu vklad rozkládat. Jestliže však investujete pouze pravidelně, máte investice za 100 000 Kč a najednou jste se dostali ke zmiňovanému milionu, určitě doporučuji jej rozložit na více plateb. Osobně mám pravidlo, že rozkládáme platby ve výši alespoň 100 000 Kč, pokud tvoří více než 10 % portfolia, ale není to dogma.
Důležitější je zvolit správné časové období. V principu jde o to, že se chceme vyhnout tomu, že koupíme na vrcholu či že budeme čekat moc dlouho.
- Nechceme koupit na vrcholu – určitě by bylo mrzuté nakoupit podílový fond za 1 mil Kč, kdyby za 6 měsíců přišla krize a jeho hodnota byla 700 000 Kč. Kdybychom 3 měsíce počkali, mohli jsme vlastnit o 42 % podílových listů více. Což na 20 letech udělá opravdu velký rozdíl.
- Nechceme ale čekat moc dlouho – nemůžeme na slevu čekat 10 let, protože mezitím nám může utéct výnos v desítkách procent. To už pak budeme dohánět těžko. A jak píšu výše, je možné, že i přes propad na tom trhy budou pořád lépe než na začátku. Po 10 letech je to dokonce velmi pravděpodobné.
Musíme tedy zvolit starý dobrý kompromis. Obecné doporučení zní rozložit jednorázovou investici na více plateb v horizontu cca 1 roku. Více než 2 roky už by byly příliš, 6 měsíců je rovněž málo. Dobré řešení je např. rozdělit celek na 12 stejně velkých kusů a každý měsíc zainvestovat 1/12.
Já klientům nabízím ještě chytřejší řešení, které jsem odkoukal od jedné švýcarské privátní banky. Ti doporučují:
- Zainvestovat ¼ pokud trh klesne o více než 5 %, nejpozději ale do 3 měsíců.
- Zainvestovat ¼ pokud trh klesne o více než 10 %, nejpozději ale do 6 měsíců.
- Zainvestovat ¼ pokud trh klesne o více než 15 %, nejpozději ale do 9 měsíců.
- Zainvestovat ¼ pokud trh klesne o více než 20 %, nejpozději ale do 12 měsíců.
S klienty se tak neutopíme v detailu (12 plateb už je hodně), přitom ale víme, že kdyby se trhy propadly, jsme na to připraveni a nakoupíme všechno klidně hned. Vše investujeme nejpozději do roka, takže nečekáme moc dlouho. Při prodeji se to dá opět udělat podobně.
Zaujaly vás zmíněné myšlenky? Na osobní schůzce vám rád povím více.
