Bitcoin budí emoce jako máloco jiného. Jedni ho berou skoro jako spásu, druzí jako nesmysl. A mezi tím stojí běžný investor, který si klade docela rozumnou otázku: mám ho mít v portfoliu, nebo ne?
Článek píšu z pohledu poradce, který má radši bezpečně postavený plán než velké sázky. Zároveň bitcoin úplně neignoruju — sám jsem do něj investoval už v roce 2014. O to víc si ale myslím, že je dobré dívat se na něj střízlivě.
Proč jsem vůči bitcoinu spíš opatrný?
Můj pohled na bitcoin je poměrně jednoduchý. Může to být zajímavý doplněk, ale rozhodně ne základ dlouhodobého portfolia. A pokud ho investor vůbec nemá, nepovažuji to za zásadní problém. Rozumný finanční plán se dá postavit i úplně bez něj.
To je podle mě důležité říct hned na začátku, protože kolem bitcoinu se často vytváří dojem, že kdo ho nemá, něco zásadního zaspal. Já si to nemyslím. Když klient nemá bitcoin, neznamená to, že má špatně postavené finance. Když ale nemá rezervu, nemá vyřešená velká rizika, investuje chaoticky a nechá se rozhodit každým titulkem, to už problém být může.
Hmatatelnost
Důvod je vlastně docela jednoduchý. U akcií si umím aspoň rámcově sáhnout na to, z čeho se jejich hodnota skládá. Firma něco vyrábí nebo poskytuje, má tržby, zisky, zaměstnance, zákazníky a nějakou budoucnost. U dluhopisu mám zase smluvené splátky a předem známá pravidla. U akcií i dluhopisů mohu odhadnout jejich „spravedlivou“ cenu, zjistit, zda nejsou předražené, odhadnout budoucnost firem apod. U bitcoinu nic takového nemám.
Ano, bitcoin má omezený počet kusů. Jenže omezený počet sám o sobě ještě neznamená hodnotu. Vzácnost je zajímavá vlastnost, ale není to totéž co užitek, výnos nebo schopnost vytvářet peníze. A právě tady vidím hlavní rozdíl mezi bitcoinem a třeba akciemi nebo nemovitostmi. V tomhle ohledu bych bitcoin částečně přirovnal ke zlatu. Také u něj velká část hodnoty závisí na důvěře a jedná se spíše o emoční investici.
Proto bitcoin nevnímám jako jádro majetku. Vnímám ho spíš jako aktivum, jehož cena stojí hlavně na důvěře, příběhu, poptávce a ochotě dalších lidí ho držet a kupovat. To samo o sobě neznamená, že nemůže růst. Jen mi nepřijde rozumné stavět na tom hlavní dlouhodobé cíle rodiny.
Důležitost diverzifikace
Setkal jsem se i s klienty, kteří byli v bitcoinu prakticky all in. A to už mi rozumné nepřijde vůbec. Finanční plán a na něj navázaná investiční strategie se mají odvíjet od cílů člověka, ne od jeho nadšení pro jednu myšlenku. Pokud někdo říká, že za deset nebo patnáct let chce mít větší jistotu ohledně renty, dětí nebo bydlení, a současně má většinu majetku v jedné extrémně kolísavé sázce, tak to podle mě nejde moc dohromady.
Mám pocit, že část držitelů kryptoměn se tváří jako investoři, ale jsou to spíš fanoušci. Jenže fanouškovství je fajn ve sportu, u rodinného majetku už tolik ne.
Co si z debat o bitcoinu vzít
Starší studie vyšly příznivě
Nechci bitcoin shazovat za každou cenu, takže je fér říct i to, proč ho část investorů do portfolia vůbec řeší. Některé starší studie totiž vyšly pro bitcoin docela příznivě. Historicky měl zajímavé výnosy a v některých obdobích mohl portfoliu pomoct.
Jenže pořád platí jedna jednoduchá věc: to, že něco dobře vycházelo v minulosti, ještě neznamená, že to bude stejně fungovat i dál. U bitcoinu to platí dvojnásob.
Velká část jeho historického kouzla stála na tom, že extrémně vyrostl. Když něco vyroste o stovky nebo tisíce procent, vypadá to v tabulkách krásně skoro vždycky. Jenže z pohledu dlouhodobého investora je důležité i něco jiného: jestli to aktivum dává ekonomickou logiku.
Dlouhodobé hledisko
Když stavím klientovi dlouhodobé portfolio, chci mít jeho základ postavený na něčem, co má rozumné místo i bez silného příběhu. Tedy na široce diverzifikovaných akciích, případně dluhopisech a dalších nástrojích podle cíle a horizontu. Bitcoin do takové konstrukce může vstoupit, ale jako doplněk. Ne jako nosný trám.
Ve druhém díle se podíváme na konkrétní čísla. Když už se investor rozhodne, že bitcoin v portfoliu chce, kolik ho tam má mít? Do jaké části portfolia patří? A co už je zbytečně moc?
