Co je to inflace životní úrovně? Stává se mi, že se s klienty potkám po roce a oni mi řeknou, že vydělávají o deset, patnáct nebo dvacet tisíc měsíčně víc. Kariérně se posunuli, pracují víc, mají vyšší odpovědnost. Když se pak podíváme na rozpočet, zjistíme, že se ten vyšší příjem prostě někam rozlil. O něco lepší bydlení, lepší auto, dražší dovolené, více pohodlí, více služeb, více běžné spotřeby. Nic z toho nemusí být samo o sobě špatně. Jenže výsledek je často takový, že člověk vydělává výrazně víc, ale majetkově je skoro na stejném místě.
Abych to uvedl na pravou míru – nemyslím si, že je špatně chtít se mít líp. Když vyděláváte víc, je úplně přirozené, že si chcete něco dopřát. Lepší životní úroveň je v pořádku. Problém je v tom, když roste automaticky a neodráží se to pozitivně ve finančním plánu.
Tohle se obvykle nazývá inflace životní úrovně a sama o sobě není špatně. Špatně je až to, když ji člověk vůbec nekrotí. Když každý růst příjmu automaticky proměníte ve vyšší spotřebu a ani se nezamyslíte, co to dělá s vaší budoucností.
Souvislost výdělku s útratou
Dopad na rentu
A to má ještě jeden důležitý dopad. Když si zvyknete na vyšší standard, často si tím zároveň zdražujete i vlastní budoucnost. Větší bydlení stojí víc peněz na provoz i údržbu. Dražší dovolené se těžko nahrazují levnějšími. Vyšší komfort se rychle stane normálem. A pokud budete chtít jednou z majetku čerpat rentu, budete potřebovat víc, než kdybyste ten standard drželi níž.
Vyšší příjem je za mě hlavně šance. Šance investovat víc. Vytvořit větší rezervu. Urychlit cestu k cílům. Jenže hodně lidí tuhle šanci promění hlavně v dražší provoz svého života. Pak mají dobrý příjem, ale zároveň jsou pořád napnutí a mají pocit, že vydělávají tak akorát. Když se pak podíváme na čísla, problém často není nízký příjem. Problém je, že vyšší příjem nepřinesl odpovídající růst
Psychologie
Další věc je psychologická. Na vyšší standard si člověk zvykne velmi rychle. Co mu ještě před dvěma lety přišlo jako luxus, to mu dnes připadá normální. A právě proto se z něj tak špatně slézá.
Část dobře vydělávajících lidí ve skutečnosti nedělá to, že by systematicky budovala majetek. Jen velmi draze utrácí vysoký příjem. Neplatí to samozřejmě vždycky. Někdy vyšší výdaje souvisí s dětmi, bydlením nebo prostě s realitou života. Ale něco jiného je dražší život kvůli okolnostem a něco jiného je situace, kdy člověk každý růst příjmu automaticky promění ve vyšší standard, aniž by přiměřeně rostly investice a majetek.
Co dělat
Za mě by přitom měly investice růst minimálně spolu s životní úrovní. A často spíš rychleji. Protože právě v době, kdy člověk vydělává víc, má největší šanci opravdu posílit budoucnost. Ne tak, že si všechno zakáže, to určitě ne. Ale tak, že nebude automaticky předpokládat, že každé přidání je hlavně prostor pro vyšší spotřebu.
Shrnutí
Inflace životní úrovně není problém proto, že byste si neměli dopřát víc. Problém je v tom, že si spolu s dnešním komfortem často nenápadně zdražujete i vlastní budoucnost. A pokud s růstem příjmu neroste i majetek, je dost možné, že jen vypadáte bohatší, než ve skutečnosti jste.
